10) Na originál originál

Mezi Marinkama se nachází jedna šikulka šikulovatá děvčica "jménem" Veveřice. Je to holka převelice hodná, milá a hlavně šikovná. Nejedna švadlenka by bez ní tak nějak nebyla. Nejen moje výrobky díky jejím šikovným rukám dostávají šmrnc a punc originality. Vyrábí mimo razítek tyto nádherné štítky. Najdete ji na www.fler.cz/veverice-1

9) Tak trochu srdcovka

Ráda si vozívám z dovolených a výletů různé drobnosti jako jakousi vzpomínku. Asi před 5 roky jsem v Luhačovicích v jednom obchůdku se suvenýry objevila keramického koníčka. Moc se mi líbil a tak jsem poprosila moji drahou polovičku, zda by do tak skvostné drobnůstky neinvestoval svoje finance a nekoupil by mi ji. Po shlédnutí mnou vybraného suvenýru pravil: "Tak si toho psa vem, no." V tu chvíli jsem si uvědomila, že o tom tyhle věci na památku jsou. Na tuto větu a vše kolem koupi keramického koníčka nezapomenu, dokud budu živa (a i kdyby, mám tento blog :o).

Koníček zdobí skříňku s látkami.

Další rok při příjezdu do Luhačovic jsem si dala za úkol, že mému koníčkovi, který zdobí moji skříňku s látkama pořídím brášku. Stejně "střeleného", s vykulenýma očima a v tom samém obchůdku jako před rokem. Při mém "štěstí" samozřejmě už koníčka neměli. Tedy neměli ho na první pohled. Na mém výrazu v obličeji musel být patrný smutek, poněvadž prodavačka se mně při odchodu dotázala, zda jsem sháněla něco konkrétního. Konkrétně jsem jí koníka popsala. "Není to tenhle?", dotázala se a ukázala na stěnu. Visel tam, sice ne v rámečku, ale na jakési dřevěné destičce, ale byl to on, oči vykulené, poťouchleho vzezření. Moje srdíčko zaplesalo a ten můj byl rád, že jsem ráda a mám dalšího koně (psa).

Přesto jsem byla krapet zklamaná, že koníček byl poslední a že už něco tak veselého nikde nekoupím, protože kde? Kde jsem měla hledat?

Čas plynul a já jednoho dne naprosto náhodou narazila na Fleru na Keramiku Klubko (www.fler.cz/keramika-klubko), která je náhodou výrobcem těchto mých koníčků. Je to rodinná firma, o to víc si jí vážím. Mají krásné věci.

Navíc jsem zjistila, že jedna a jedna jsou opravdu jen jedna a že hrníčky, ze kterých piju v práci každé ráno čaj, jsou také z této dílny. Hrníčky mám se slonem, jak jinak.

Jednoho dne jsem narazila ještě v Olomouci na galerii, kde měly panýlky s poťouchlými zvířátky od Keramiky Klubko, tak jsem se rozhodla tyto panýlky zakomponovat do mého šití a vznikla tato srdcata.

8) Roztomile a prakticky

Znáte to, občas se objeví něco, co je vašemu srdci milejší, oku příjemnější. I u mě tomu tak bývá. Když vybírám látky, hledám právě takové, do kterých mám potom strach střihnout, pak výčitky, že půl metru už není půl metru, že mu třeba do celistvosti chybí i 5 x 5 cm. Jednoho dne jsem však musela vybrat látku na obal na mobil pro moji sestru. Protože se naše názory hodně liší, co je to krásná látka, sáhla jsem po jistotě, téhle látce neodolá ani ségra. Obal na mobil se po těžkém boji povedl, padl jako ulitý. Ale při pohledu na prostřihy, co zůstaly ležet na stole, moje srdce krvácelo. Co s nima, přece je nevyhodím. Večer mě napadla spásná myšlenka a já zbytky látky ušetřila jejich vhození do koše. Jehelníček jsem v té době ještě neměla. Tak vznikl roztomilý, mému srdci blízký, mým očím milý, praktický jehelníček, na kterého do dnešního dne nedám dopustit. je na suchý zip, takže je i přenosný. Moc dobrá vychytávka, vřele doporučuju.

7) Úklid všech švadlenek

Jak vypadá?

6) Seznamte se s Emilkou

... vznikla do soutěže a nyní mi zdobí šicí koutek. Je to takový můj malý patron šití. Je hodná, přítulná, pořád se na mě směje a hlídá mi látky i nitě.

vyrobena dle vlastního střihu

5) Oslík na přání

Jednoho dne mě oslovila jedna milá paní. Chtěla ušít zvířátko pro svou malou dcerku, oslíka Trotro. Nic mi to neříkalo, tak jsem ji požádala, aby poslala nějaké obrázek. Poslala. Oslík to byl pěkný, jednoduchý, přislíbila jsem, že se ho pokusím ušít. Bohužel moje šicí schopnosti nebyly takové, aby z oslíka vznikl tentýž oslík z obrázku, proto, aby byly spokojeny obě strany, zvolila jsem takový kompromis.

Nakonec vznikl polštářek s aplikací oslíka. Mojí první pořádnou aplikací a myslím, že se povedl. Snad byly spokojené obě strany. Navíc jsem se v tomto případě řídila pořekadlem - náš zákazník, náš pán - polštářek jsem osobně dovezla, předala a byl to ode mě vánoční dárek.

Oslík Trotro je postavička z francouzského animovaného seriálu. Pokud by někdo chtěl shlédnout jednoduché krátké pohádky, najde jej na www.youtube.com a nejen tam.

4) Polštářková bitva?

Kdepak, bohužel polštářky nemám pohromadě. Některé jsou totiž moje, jiné šly do světa, další k sestřičce, která má polštářků opravdu požehnaně, některé jsou naopak na prodej. Tak jako tak, vždycky 4 rohy a žádné nohy.

Začnu od konce, jak vidno, blogspot si to přeje, jinak se s ním vážně nedomluvím, nehodlám přesunovat mladší fotografie pod starší a naopak.

Takový jeden zimní, téměř vánoční, s dětským panýlkem uprostřed. Panýlek je suvenýr z Prague Patchwork Meetingu z dubna 2011. Další polštářek je také úlovek z PPM, tentokrát vybraný speciálně pro moji sestru, která ráda sladké a jídlo na látkách téměř všeho druhu. Myslím, že polštářek se poved, už tolikrát jsem si chtěla do "bonboniérky" šáhnout a nějaký to cukrlátko si vybrat.

Další polštářek byl šitý na přání, jako vánoční dárek, tak že by ještě nebyl prozrazen a čeká na svůj den "D" 24.12.2011??? No je to možné. Pro milovnici žabiček.

Opět něco pro milovnice sladkého, tedy pro moji sestru. Muffinkový polštářek k narozeninám. Snad udělal radost.


Trocha tej romantiky. Zvláštní kombinace zelenkavé barvy růžových kytiček.

Další romantika. Nikdy bych nevěřila, že růžová jde tak krásně k zelené. Inu, člověk se učí celý život.

Trocha teplíčka. Lépší fotka fotky z předešlého příspěvku. Viditelné prošití do kříže a okrasné prošití panelu uprostřed (to jsem ještě měla starý stroj a jaký krásný úměl steh).

Aby se lépe sedělo u stroje. Nyní již židličku nepoužívám. Osvědčila se mi stolička :o)

Rychle vytvořený dárek pro sousedku k 80. narozeninám. Měl veliký úspěch. I mně se zamlouvá. Ve spodní části iniciály oslavenkyně a ve světlém středu polštářku prošité srdíčko. Schválně, kdo jej najde?

2) Jak to všechno začalo?

Začalo to v červnu 2009 velkou chutí se do něčeho pustit, něco rozstříhat, opět sešít a vytvořit takovou nádheru, jakou patchwork bezesporu je. Že bude šicí stroj, jsem věděla, protože já když se pro něco nadchnu, jdu do toho naplno. V pátek a v sobotu ráno jsem se vydala do města na nákupy látek a nití, aby až bude stroj, bylo z čeho a čím šít. Pro mě v nyní ubohé nabídce bavlněných látek v galanteriích jsem si vybrala látky mému srdci milé a na otázku každé prodavačky "Tak, kolik toho ustřiheme?" jsem bez zardění, pyšně a jasně odpověděla "10 cm od každé". Bylo po mě sice pokukováno všelijak, ovšem já se nedala a v neděli, po vydražení stroje mých snů, po jeho následném dovozu k nám domů jsem se jala nůžek a šmik, šmik, vznikla dílka poněkud rozpačitá, ovšem dodnes sloužící. Většinou to jsou polštářky nebo povlaky na ně, tzv. "rovné" šití, jak správně poznamenala jedna švadlenka Marinka, ale zájem byl veliký a rozutekly se po celé mojí rodině a příbuzenstvu.

Toto je úplně můj první patchworkový počin. Polštářky pro maminku. Líbily se a mě tento úspěch popostrčil dál k dalšímu tvoření. Chvála je totiž hodně důležitá, a to nejen z počátku. Člověk potřebuje povzbudit.

Nakopnutá do dalšího šití jsem rozstříhala i látku, která už působila patchworkově, ovšem já chtěla čtverečky kombinovat sama... Opět obětí, pro kterou bylo šito, byla maminka. Ta mi už taktně naznačila, že má "už tooolik polštářků". Tyhle byly totiž taky dva...










Následovaly další pokusy o jakési romantické šití a prošívání při podložení přední části polštářku vatelínem, nějaké ty aplikace. Tmavě zelený polštářek je opět v držení mojí maminky, bylo mi líto ho poslat někam dál a přitom sama jsem si jej v 1+1 opravdu nechat nemohla.

Ani babičky nezůstaly zkrátka ... Oranžový dodnes zdobí sedačku jedné mojí babičce. Ty "zámecké", jak já jim říkám, zdobí pohovku druhé mojí babičce.

Ještě nesmím zapomenout na tetu. První pořádná aplikace - tulipány.

1) Vítejte u Painky

Moc vítám všechny nově příchozí i "staré" dobré známé, ty obzvlášť, neboť momentálně navštěvují už můj druhý web, a to během 24 hodin (moc si jich za to vážím). "Starý" web mi začal být po dvou dnech mého povídání a cpaní fotek malý, tak jsem nakonec tady (snad nebudu litovat).

A kdo nově příchozí vlastně vítá?

Jedna holka se zelenýma očima, menšího vzrůstu, tmavých kratších vlasů, výbušné povahy, ovšem se srdcem na dlani a chutí stále něco tvořit.

Začali mi říkat, říkají mi, já si nechávám říkat a švadlenky srocené kolem časopisu Marina (http://www.belletfabrics.cz/) mě znají pod přezdívkou "Painka". Ono se to od mého pravého jména tolik neliší, takže na to i dobře slyším.

Dále je poměrně známá moje ikonka modrého slona. A proč zrovna modrý slon? Obrázek vychází z mého prvního a asi i posledního valstního střihu. Cesta k modrému slonovi nebyla dlouhá, vzala jsem svůj střih, načrtla nového malého slona, naskenovala a poslala ho jedné šikovné paní, aby mi vyrobila štítky do švu (http://www.fler.cz/grafickydyzajn/), a ta místo obrasu mého slona využila jeho "výplně" a vybarvila ji modrou barvou na mé přání (miluju modrou barvu a všechny její odstíny).

Teď už mě znáte i vy. A proč vznikly tyto stránky? Mám potřebu se někam uchylovat, někde se vypsat, pochlubit se. Jsem ráda svojí paní. Tyto stránky bych chtěla věnovat především (ale rozhodně ne JEN) svému koníčku, kterému v posledních dvou letech věnuji svůj volný čas. Je to především strojové šití z těch pro mě nejkrásnějších látek, někdy nepohrdnu svojí pravačkou s jehličkou a jedu pěkně růčo, a nesmím zapomenout také na další zábavičku v podobě vyšívacího stroje.

Byla bych ráda, kdyby se tyto stránky staly místem, kam by se člověk rád a často vracel, kde by načerpal nejen inspiraci, ale i energii, třeba jen z koukání, tak jako energii čerpám já u šicího stroje. Třeba si i vy řeknete to, co já před dvěma lety, proč vlastně nemám šicí stroj, a pořídíte si ho. Šití a koukání na ušité skvosty většiny šikulek je totiž strašně návykové. Pokud máte strach o svoje penízky, nakukujte polehoučku, potichoučku s jedním očkem přivřeným, jak vás totiž svět látek, šití a nití lapne, není úniku. Najednou vám přijde obyčejná nit neobyčejná, v látce vidíte poklad a doma musíte mít plné skříně látek a přesto máte pocit, že vlastně není, z čeho šít. Takový je svět švadlenek Marinek.

A kdo jsou vlastně Marinky? Už v úvodu jsem se zmínila, že to jsou prima ženské (nejen ženy), pravidelné čtenářky časopisu Marina. Je to jedinečný časopis vydávaný každý měsíc (mimo prázdniny) malým rodinným týmem lidiček. Vřele doporučuju si prohlédnout www.bellet.cz.