65) Půlhodinová deka

Proč půlhodinová? Taky jsem se, když jsem tento název slyšela poprvé, ptala. Prý stačí šít každý den jen půl hodinky a za týden (pro pomalejší za 14 dní, pro ty ještě pomalejší měsíc, pro ty, co si rády dáchnou, čtvrt roku, pro ty... Teď mi přišlo na mysl, jaká že já to vlastně jsem?) je deka na světě. Top deky za ten týden na světě opravdu byl, ale jak u mě dojde na prošívání, je scénář pokaždé stejný. Hup poskládat, pohladit a šup s ním na nějaké bezpečné místo, kde je šitý kousek až tak v bezpečí, že na něj zapomenu i já. Tedy takové to bývalo. Doufám, že jsem tohle své období překonala a nyní budu dotahovat vše až do zdárného konce. Jako tuhle deku, kterou jsem "šila" od února roku 2011 a nakonec dnešního dne dokončila - včera prošila, dneska olemovala. Takže deka mohla trvat čistého času tak 14 dní. Ale jak já ráda říkávám, vše má svůj čas. Deka měla být pro nás do ložnice, ale protože jsme víc "hajací" typy než "uklízecí", nevyužila bych ji a vlastně ani nevím, jestli se mi ještě hodí, přece jen ten barevnej polštář, co dostal ten můj před týdnem..., tak bude pro moji maminku, které se topík moc líbil a projevila o deku zájem. Ale asi netušila, že to bude taková rychlovka, páč topík viděla prvně asi před 5 dny. Tak se blýsknu, že jsem taaaak rychlá :o)

Navíc mám na šicím stroji pořád a stále rozešitou hexagonovou deku, jsem ve fázi prošívání, ale rovného (grrr), což mě poslední dobou moc nebere. Tak těžko říct, kdy nazraje čas, abych ji dokončila, přece jen topík je sešitý "jen" od minulého listopadu. Ta tahle deka by měla být "naše", ovšem kdo ví, jestli do doby, než ji došiju, bude pro mě ještě "in".