76) Celý rok v jednom týdnu

Od soboty do soboty.
Minulou sobotu bylo nádherně. Nedělám si srandu, asi miluju zimu. Byla to krása, tolik sněhu za oknem, docela bych si zopakovala Štědrý den, protože přesně tak by Štědrý den měl vypadat. Po roztažení žaluzií mi na mysl a taky na jazyk vyvstalo slovo "jééé" (nadšené jééé), moje druhá půlka však z postele "jééé" (méně nadšené jééé). Venku bylo tak nádherně bílo, ani jsem nevěděla, že sněžilo celou noc. Nádherná sobota, ideální na úklid domu a na zasednutí ke stroji a nějaké to tvoření. Vyšívák jel celý den a já taky. Vyzkoušela jsem také prvně v životě kynuté těsto a koblížky v remosce, protože troubu zatím nemám, tak se snažím, protože mlsná je někdy opravdu k nevydržení ;o)

V týdnu mi navíc přišel balíček plný jara a tak jsem se dala do tvoření kytiček. Jednu pro sebe, jednu sváteční a jednu narozeninovou.

Stárnu, jinak si nedovedu představit barevné variace, které vytvářím a dokonce mám v plánu a už jsem započala míti předsíň, ve které donedávna byly jen krabice po stěhování, které nebylo kam dát, převážně plné látek, v barvě fialové ;o)

I když předsíň ještě nazná velkých změn, ale to až v daleké budoucnosti, protože s ní jde ruku v ruce rekonstukce celé koupelny, už teď jsem to v ní chtěla mít pěkné a útulné. Zeď je ještě moje dílko z počátku rekonstrukce - škrábání omítky a i když jsem si nedokázala představit v něčem takovém bydlet, musím říct, že člověk otupí a zvykne si navšechno. Navíc to ani nevypadá až tak špatně. Dodává to celé předsíni jakousi takousi atmosféru, snad vintage nádech. Komoda z Ikey leksvik, v perfektním stavu, koupena z druhé ruky (v tomto případě z vedlejší dědiny) téměř za hubičku. Mám z ní velkou radost a ani jsem netušila, že je tak velká a prostorná. K ní se mi zamlouvalo zrcadlo, přidala jsem fialkovou kytičku a ještě by to chtělo ji nějak dozdobit šitými dekoracemi. V paličce už zrajou nápady, tak jen se do nich pustit.

Taky jsem si udělala v týdnu radost - látkama. Jak jinak, než fialovýma do předsíně.

Taky ještě pár foteček z dílny, většinou jezdíme domů za tmy, tak jsem byla ráda, že se v pátek podařilo přijet dříve.

A můj nový - starý pomocník.

A včera, bylo taky nádherně, jarně, možná až letně. Z postele mě vytáhlo sluníčko z postele už kolem sedmé ráno, což je poměrně na sobotu u mě brzol. Usmyslela jsem si na večeři špekáčky na ohni a i když po západu sluníčka bylo znatelně chladněji, u ohýnku bylo dobře. Člověk na chvíli zapomněl, že je ještě zima. Po vyhasnutí posledního plamínku, odvrácení od ohniště jsem se však postavila realitě - je ještě zima. Chladno mě obejmulo doslova vmžiku a mlha by se dala krájet. Holt na jaro si ještě musíme chvíli počkat. Já se ho rozhodla přivolat tvořením. Tak jdu na to, aby předsíňka ještě víc hýřila tou moji vysněnou fialovou.

A aby nebylo všechno jen pozitivní a idylické, jak na první pohled vypadá, zjistili jsme, že sousedka opět vybudovala záhon u naší zdi domu, kde se nachází přesně naše (nová!!!) ložnice. To by nevadilo, pokud by měla záhon nějak rozumně umístěn, alespoň třeba 30 cm od zdi a nezalívala nám základy. Na podzim to vypadalo, že pochopila a ochotně, že si záhon kousek posune. Neposunula, česnek už klíčí doslova na naší zdi. Na včerejší prosbu reagovala neochotně a že s tím nehodlá nic dělat. Ovšem zalívat někomu základy domu, je na palici, zvlášť, když její zahrada 40 x 50 metrů ji v posunutí záhonku neomezuje. Holt, někteří lidi se rádi hádaj. Tak kdybyste některá ze čtenářek měla dobrou radu, sem s ní, určitě se bude hodit. A to nemluvím o tom, že se o zadní část domu hodláme starat v podobě údržby, zapravení okna, které tam míří a zaizolovat základy. Jsem zvědavá, jak se jí bude líbit, když ten můj jí bude chodit v bramborách.