94) Po ránu na parapetech

Dnešní den měl být výletový. Bohužel to nevyšlo, ale do práce už jsem nešla. Proč taky. Z pelechu mě sluníčko vytáhlo a já měla možnost vidět to, co málokdy - jak se sluníčko dere do oken, jak prosvětluje místnosti našeho domku, jak hladí po tváři, jak všechny věci, kterých se dotkne dělá krásnější (až na mě teda...).

Ještě malá poznámka, než budu pokračovat.

Jak tak koukám, ještě mám v konceptech jeden článek, kterej jsem nějak pozapomněla vložit. Tak, abych nezůstala dlužnicí, tady jsou fotky kabelky, kterou jsem šila asi před 2ma týdny na přání pro jednu paní. Nakonec moje dodací lhůta byla poněkud delší a tak si paní pořídila jinou a tahle mi zůstala na ocet. Ale nevadí, třeba se někdo najde, komu by se líbila. A tady je.

 

Komu je povědomá, má pravdu, už jsem ji jednou šila a už se tu někde na blogu "povaluje" jedna.

A teď zpátky k názvu tohoto blogu. Kochala jsem se kochala a vzala do ruky foťák. Moje oblíbené parapety, květinky ...

 

A nakonec, jak to bývá, když vám někdo překazí plány, máte další a další a další a ještě nějaký a pak už nestíháte, asi tak, jako já teď. Takže já letím a přeji všem moc pěknej den, ať už jste v práci, nebo doma.