102) Kočička

To vám byla jednou jedna taková akce ... Diverzanta na kole s koženou brašnou jsem teda zneškodňovat nemusela, ale akce jsem se zúčastnit "musela". Nešlo odolat. Termín byl sice trochu šibeniční (v pátek večer oznámeno, v pondělí ráno se muselo poslat poštou, aby do středy byl balíček na určeném místě, takže víkend to "jistil", i když plány byly úplně jiné). Když se však chce, všechno jde - mimochodem o tom se přesvědčuju hodně často, že své limity mám opravdu jinde, než si sama myslím (lenost je holt hrozná vlastnost). A když je člověk navíc správně motivován, jde to téměř samo. "Výhrou" totiž byly 2 yardíky látek (nešvadlenky asi nepochopí) a možnost mít foto svého výrobku v časopise (!!!) - (švadlenky pochopí, více i příznivkyně časopisu Marina Quilt).

Téma bylo jasné - sešít čtverečky tak, aby vznikla kočička. Ta byla sice daná, ale fantazii se meze nekladly, tak jsem ještě v pátek večer vymyslela koťátko, abych si ulehčila práci, ale ve finále je v podstatě stejně velké, jako daná kočka. V sobotu byl na plánu výběr látek. Většinou se s tím frfňám, tentokrát to bylo jasný. Látky mému srdci milé, jemné, něžné, zastřené. Nebyla bych to já, kdybych nesáhla po něžných béžových, růžových a hlavně modrých barvách. Nejhorší bylo napočítat a nastříhat/nařezat čtverečky látek, které musely být "velké" 5 cm, výsledná velikost (po sešití) jednoho čtverečku totiž musela být 1,5 palce (1 palec = 2,54 cm). S takovou drobotinou se už hůře pracuje, řekla bych, že pro mě tyhle velikosti jsou na hranici snesitelnosti, u mě dochází k větším nepřesnostem. Pokud bych však velikost výsledného čtverečku nedodržela, nesplnila bych tak jednu z daných podmínek.

Takže látky vybrány, čtverečky nařezány, půlky čtverečků taky, hop na sešívání. Po sešití půlek čtverečků (tedy trojúhelníků) do konečných čtverečků jsem se dala do sešívání řad a pak sešití všech řad, aby vznikl obrázek. To už šlo rychle. Pak už jen bordury (modré kraje), podložit výztuhou, prošít, vymyslet si obličejíček, nazdobit, podložit látkou a vymyslet zadní část polštářku. To už jsou takové příjemné dokončovací práce.

Z koťátka jsem měla radost, po sešití obrázek přece jen nabídne lepší pohled a celkový dojem ze sešitého. V plánu byla ještě kostřička rybičky. Nakonec jsem sice trochu litovala, že kočička mohla zůstat sama a i tak by byla pěkná, ale po našití aplikace se nedalo už nic dělat. Kostřička rybičky hodně zářila, byla ušita ze sněhobílé látky. Tak jsem si uvařila čaj a trošku ji "zašpinila". Přestala tak razit a já už mohla s klidným svědomím polštářek zabalit a poslat do světa.

Za týden se dostavila radost z kočičí fotky nejen mé, ale i dalších soutěživých švadlenek, v časopise Marina Quilt a za dalších pár dní i z balíčku napěchováného krásnými, mému srdci ne méně milými, látkami, než těmi použitými na můj polštářek.