107) "Pracovní" listopad

Listopad utekl, ani jsem se nenadála. Přes počáteční zdravotní záležitost (rest z loňského roku), při které jsem plánovala relax, se z listopadu vyklubal rychle plynoucí a nabitý měsíc plný "nerelaxu". Ale aspoň mi to doma utíkalo a i rehabilitace u stroje nebyla marná.

Závěr října jsem si "poležela" v nemocnici, začátek listopadu byl poněkud rozpačitý, ale po prvotních bolestivých krůčcích přišly méně bolestivé, polovinu listopadu rozlouskly moje narozeniny, při kterých jsem se radovala z nové knihy o šití a úžasného ručně tvořeného košíku (foto příště), a závěr měsíce byl poměrně hektický, neboť jsem se upsala (a ráda) k účasti na vánočním jarmarku.

Nejdřív probíhala opět akce na bellet.cz, kdy jsme měly vymyslet svůj patchworkový blok. Já měla jasno, že to bude zvířátko a co jiného než modrý slon. Jenomže z modrého slona se tak nějak po prvotních náčrtcích vyklubalo prasátko, a tak jsem ušila obě varianty. Musím říct, že z polštářků jsem měla obrovskou radost a stále váhám, zda je vůbec pustím z ruky...

Po zjištění, že Vánoce se kvapem blíží, bylo třeba si naordinovat nějaké vánoční ozdoby. Aby vyšívák nezahálel, také přidal svoji "ruku" k dílu a za chvíli se to v dílně hemžilo "sněhovými" vločkami. Nejhorší bylo zdobení korálky, které zabralo hooodně času a prsty při prošívání vyšitého trpěly neskutečně. Ještě dnes mám viditelný mozol na ukazováku.

A aby nepracoval jen ten vyšívák, vznikly i plněné ozdoby na vánoční stromeček.

I zima si vyžádala své. Začala lézt nepříjemně za krk, mně doma ležely zbytky minky a nevěděla jsem, co s nima, tak jsem se pustila do nákrčníku. Ovšem nemohla jsem si vybrat, kterou barvu, a tak od každé barvy jeden...



  

A aby mi z těch ozdob a nákrčníků nehráblo, tak jsem si trošku oddychla a vyřádila se na jehelníčcích.

A moje tvorba vyvrcholila onou vysněnou účastí na vánočním jarmarku v I. patře Galerie Moritz v Olomouci dne 6.12.2013. Těším se ještě na účast dne 20.12.2013 a pak nechci šicí stroj do konce roku 2013 vidět (i když, kdo ví, co mě zase napadne a budu muset zrealizovat).

A abych nezapomněla. Ještě jsem spíchla na přání kapsář za postel. Velikost 55 x 200 cm, považuji za jedno ze svých vrcholných děl. Zvlášť, když jsem měla dány všechny parametry.

A kupodivu to ani nebolelo :o)

Věděla jsem od jara, že ho budu šít. Prostě to chtělo řádně promyslet, nastříhat a pak už jen šít, aby mě nic nepřekvapilo.