Protože jsem svůj blog založila teprve nedávno a přišlo mi líto, aby zde chyběly mé někdy až pokusy o šití, psala jsem jej zpětně. Dnes jsem ovšem dospěla do stadia, kdy nemám co sypat z rukávu, vše, co jsem ušila, jsem předvedla. Sedím před čistým stolem, uklizeným šicím koutkem, vypnutým šicím strojem a přemýšlím, do čeho se pustit. Ono to bude ovšem chvilku trvat. Díky stěhování, kterého se nám dostalo, totiž není nic na svém místě, tak by bylo trochu divné, kdybych v takovém prostředí tvořila a stvořila něco opravdu pěkného. Ale kdo si počká, ten se dočká a mě už svrběj prstíky ...
Protože pro mě začal rok 2012 takovou velkou událostí, kterou pro mě stěhování beze sporu je, rozhodla jsem se udělat krok dál, opustit tak trochu modrého slona, pod jehož ikonkou mě "znáte" a jehož vznik nebyl nikterak promyšlen, spíš vyplynulo ze situace, že by bylo dobré se do povědomí dostat nějakým lehce zapamatovatelým a trefným avatarem. Nápady nebyly, tak jsem sáhla po něčem, co mi bylo blízké - střih sloníka a vznikl modrý slon. Stále jsem však toužila po něčem trefnějším, po něčem, co by na vás vždycky kouklo, bylo milé, roztomilé a vykouzlilo úsměv na tváři, něco, co by více symbolizovalo Painku (co má slon společného s Painkou a s šitím, že?).
Tak vznikla Painka a vypadá přesně jako ta Holčička (čti holll-čička), kterou jsem nazývána doma, ta občas zlobivá a nafouknutá, dost tvrdohlavá, ale taky hodná a obyčejná, schopná všeho pro lidi blízké i neblízké, ale hodné a dobré, holčička poťouchlá, učenlivá, zamilovaná do krásných věcí, do věcí vyrobených s láskou a vlastníma rukama, prostě Painka.
(Chvíli jsem si sice pohrávala s myšlenkou, že holčička na novém avatárku bude holčička Šisi – rozum „šij si“, slovo, které sice jen občas, ale tak ráda slýchávám a v překladu znamená: „Tak si šij, já si uvařím, vyperu, poklidím, nebudu tě rušit, udělej tu zase ten svůj čurbes, jak ty to umíš, nitě mi všude možně „opravdu“ nevadí, jehly a špendlíky zapíchnuté v matraci, kde každou noc spím, mi nevadí, dokonce ani spát na celé špulce niti mi není cizí, po noci plné „tvrdého a vydatného“ spánku ti ji zase ráno rád vrátím …“. Také krásné jméno, ovšem mně by se na něj už těžko zvykalo a přiznejme si, zní tak trochu asijsky.)
Painka jsem nazývána už dlouho, bude tomu 10 let a navíc jsem už ve věku, kdy mám ráda „staré dobré známé“ a změny moc nemusím. Ale změna je život, tak se snažím žít dál, i když to jde občas těžko a ztuha. Ale s takovou optimistickou dušičkou jako je děvčátko s šicím strojem, které za mé skromné pomoci vytvořila úžasné Dythree, to půjde snadno.
Proto nejen těm, kteří mají rádi pěknou, tak trochu možná pro někoho „dětskou“ grafiku (já ji miluju, jsem už taková!), vřele doporučuji na stránky Dythree nakouknout (
www.fler.cz/dythree).
