8. dubna 2016

158) Aktuálně

Dneska výjimečně, v cuku letu, ale naprosto AKTUÁLNĚ (zpoždění pár desítek minut mi budiž odpuštěno).

V lednici se chladí dort, malá modelka nabírá síly na dnešní 12měsíční focení a roční focení s dortem, jak jinak, než s muchlátkem, šitým už před nějakou dobou, ale vytuněnějším - o patentky na kousání (jinak mi "žere" bodýčka apod.). 


Ani stroj v mezičase samozřejmě nezahálel ...





A co se vyklube z tohoto, ještě fakt netuším ... Nějaké návrhy?

13. března 2016

157) Těšíme se ...

... na jaro, na kolo, na odrážedlo, u stroje a ze společné blízkosti v šátku. Okusily jsme totiž po několikerých ne příliš valných pokusech vázat na záda, valnější vázání na záda. A on trénink opravdu stačí. Po týdnu pilování jsme spokojené obě. Mně nikde nic netlačí, netáhne, záda jakžtakž nebolí a Lucinka většinou hned po nahození, ještě ani není utaženo, dovázáno, chrní. A dlouho a zřejmě vydatně. I když je fakt, že nám k tomu zřejmě nahrává i nachlazení, kterého si poslední týden "užíváme". "Díky" tomu, že jsme poslední dny zavřené doma, jsme se dokonce dostaly i ke stroji. 

Můj prototyp koníka šitého z odstřižků nosícího šátku zn. Little Frog, který nakonec doluje korunky na dobrou věc v aukci na facebooku. A už vím, že určitě nezůstane u jednoho, protože jejich tvorba je opravdu dost příjemná, relaxační a člověka potěší, když vznikne něco milého z vícedenního snažení, po doslova "ukradených" chvilkách. Očí už mám vyšito, teď už jenom došít to ;o)

A Lucince jsme na radu mé dobré kamarádky pořídili odrážedlo Pukylino, byť z druhé ruky, a ve volné chvíli jsem ušila kabelku na řidítka , aby aspoň lahvičku nebo dudlík si mohla Lucinka vozit sama (hmmm, sama ... zatím i Lucinku vozí maminka ;o). 


A protože už se mi na zádech začalo něco živě vrtět, musím se rozloučit a popřát všem pěknou neděli.

19. února 2016

156) Ke kapsáři

Ke kapsáři z minulého příspěvku jsem již spokojené majitelce doslova vnutila i polštářek.

Protože jsem šila i k prvnímu kapsáři polštářek, přišlo by mi líto neušít i k tomu novému. Navíc jsem opět přičichla k šití po delší době a zjišťuju, že mě to fakt baví a že je to pro mě asi ten pravý koníček.

Zbyl mi kousek autíčkové látky asi 20 x 20 cm, jinak všechny látky vyšly jen tak tak, i na kapsář (to chce taky umět vyjít s materiálem ;-) a tak jsem se mohla dát do díla. Po pidi kouskách, prácička po 3 dny trvající. 

Lucinka okoukla i knoflíkovou patku v akci a bylo hotovo. 

A tady je výsledek (zadní stranu s tím knoflíkem jsem jaksi zapomněla vyfotit). 

17. února 2016

155) Rozšiřujeme obzory

A že ty se teda za poslední měsíc sakra rozšířily.

Z ložnice, která byla zpočátku naším celodenním útočištěm, jsme se lehce přesunuli do kuchyně a vybudovali hrací koutek v dětském pokojíčku. Ten se však zatím moc neujal (když rodiče se neustále od hraní vzdalují a dělají pořád cosi v té kuchyni), takže jsme se rozplazili do kuchyně, později - už po 4 - se s přehledem přesunujeme do ložnice, nebo kuchyně, kde se zrovna pohybují rodičové a kde je zrovna potřeba něco pomontovat. V posledním týdnu se však ukázala býti nejzajímavější ta nejmenší místnůstka za ložnicí, překypující zajímavými a zakázanými věcmi. 

Posledních pár dní tedy kromě menších šicích úkonů dávám na odiv krabice plné barevných bavlnek, stužek, přízí, zbytků látek ... A jelikož naše Lucinka je vynalézavé a zvědavá, za pomoci té největší krabice si po dílně už chodí, ono je taky z té její "výšky" toho už trochu víc vidět.
A že je to tulítko tulivé a často tahá za nohavice, musela jsem ji už seznámit s šicím strojem v akci.
Můj pravýtvor v podobě muchlátka se s odstupem času ukazál býti nezbytným (malá bez něj nedá ani ránu a díky němu poznáme, že už chce fakt spinkat a že už fakt spinkat bude a nedělá si z nás jen šprťóchlata), musela jsem stříhnout na druhé, které bude to prvně šité nahrazovat v případě jeho indispozice (upatlání od všelijakých barevných příkrmů a té specifické "miminkovské vůně"), aby stihlo v klidu po vyprání uschnout (zatím se to totiž ani jednou nepovedlo - myslím to uschnutí, jinak jsme už samozřejmě muchlátko "párkrát" za těch 10 měsíců vyprali ;o). A protože matka je natvrdlejší než natvrdlá, vyprdla se na stužky a zadní stranu ušila z nové dobře vypadající látky s kočičkama, aby dítko mělo pestrý výběr., tak bylo nové muchlátko odmítnuto, dokonce vhazováno do FUJ (koše) a zrovna schnoucí, totálně mokré, staré muchlátko bylo rázně vyžadováno ... A tak matka opět zasedla ku stroji, tentokráte už s netrpělivým dítkem v náručí, opatrně, aby dítě nepřišila k výtvoru, a světe div se, zvědavka zvědavá koukala, poslouchala a ještě než stihl stroj odstřihnout poslední nitku, už se tulila k novému, téměř stejně vyhlížejícímu muchlátku. Práce na 10 minut, avšak uklízení dílny po hrajícím si děcku se vždycky protáhne (a zítra to stejně zase rozhází a přehází a ožužle a zašantročí a ...). 

A není hezčího pocitu pro matku, než když někdo ty její výtvory dokáže fakt ocenit. 

A protože matka potřebuje i trochu relaxovat, aby jí vlasy samovolně nevypadaly (nesamovolně jsou jí stejně vytrhávány), zvládla ve volných chvilkách ušít i na přání kapsář a tady je. Na focení nějak nebyl čas, byl už večer, druhý den předání a navíc jsem to tentokrát musela stihnout, než se dítko z bodu A (dětského pokoje) dostane do bodu B (ložnice, kde jsem fotila), páč to už bych ho fakt nevyfotila (i tak byla rychlejší, viz foto s červeným mrakem, a to nemluvím o tom, že se mi přisála na jeden knoflík).


Jinak původně vypadal kapsář takto, byl určen do stejného dětského pokoje, jako už tento dávno šitý. Šila jsem ze stejných látek, ale ta světle modrá se mi nějak moc skryla v kapsách. A protože jsem to nemohla přenést přes srdce, že nový kapsář vyhlíží docela jinak, už sešitý, prošitý k vatelínu, jsem jej začala párat (člověk by neřekl, kolik za jedno takové šití udělá stehů...).


Hezký den všem a děkuji za komentáře pravidelným čtenářkám a i těm nepravidelným. Jsem na tohle děsně nedůsledná, většinou nějak nezvládám odpovídat, ale čtu poctivě. A kdyby někdo něco faaakt moc nutnýho potřeboval, budu ráda za mailík (na kterej, slibuju, odpovím(e).

28. ledna 2016

154) Prostírka

Nejvíc času mi dalo vymyslet název dnešního příspěvku, protože po téměř 4 měsících se sem vracím, a to ještě (světe, div se) s "šicím" příspěvkem. Očekávanější by byl jistě příspěvek nesoucí název "čtvrtleťačka" nebo tak nějak. Ten jsem ale nějak propásla a vzhledem k tomu, že z 9měsíční šicí pomocnice za pár dnů bude 10měsíční, už to asi postrádá smysl.

Po opět delší době (když nepočítám tepláčky, které jsou u nás v současné době hojně užívány a spotřebovávány zejména v oblasti kolínek, navíc z nich poměrně rychle vyrůstáme) jsem zasedla v dílně, abych si pročistila hlavu a prohnala šicí stroj.

A protože už mi to psaní taky po takové době nějak nejde, zvlášť když se teď podstatně víc zaměřuji na jednoduchou, ale srozumitelnou komunikaci za pomoci úšklebků, posunků a různých výrazů obličeje, přejděme raději hned na fotečky.