Té už bude také pomalu rok, dostala ji totiž moje milovaná babička k narozeninám. No opravdu nebyla nic moc, od té doby jsem ale žádnou nezkoušela, možná bych měla. Sice ji babička opatruje jako oko v hlavě, takže ji má pořád krásnou a pokaždé, když se vidíme, tak mi říká, kdo že se jí na ni ptal, že prý odkud ji má, kde ji koupila...
Musím však říct, že jsem v jednu chvíli měla sto chutí s ní praštit, někam daleko, do kouta a už nikdy, nikdy, NIKDY nezkusit. Ovšem šila jsem ji navečer, pak už jsem byla unavená a nedařilo se mi. Druhý den jsem ji nějak horko těžko došila. Není výstavní, to určitě ne, ale účel splní už nějakej ten měsíc opravdu plní.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za zanechání Vašeho komentáře, budu se těšit zase příště.