2) Jak to všechno začalo?

Začalo to v červnu 2009 velkou chutí se do něčeho pustit, něco rozstříhat, opět sešít a vytvořit takovou nádheru, jakou patchwork bezesporu je. Že bude šicí stroj, jsem věděla, protože já když se pro něco nadchnu, jdu do toho naplno. V pátek a v sobotu ráno jsem se vydala do města na nákupy látek a nití, aby až bude stroj, bylo z čeho a čím šít. Pro mě v nyní ubohé nabídce bavlněných látek v galanteriích jsem si vybrala látky mému srdci milé a na otázku každé prodavačky "Tak, kolik toho ustřiheme?" jsem bez zardění, pyšně a jasně odpověděla "10 cm od každé". Bylo po mě sice pokukováno všelijak, ovšem já se nedala a v neděli, po vydražení stroje mých snů, po jeho následném dovozu k nám domů jsem se jala nůžek a šmik, šmik, vznikla dílka poněkud rozpačitá, ovšem dodnes sloužící. Většinou to jsou polštářky nebo povlaky na ně, tzv. "rovné" šití, jak správně poznamenala jedna švadlenka Marinka, ale zájem byl veliký a rozutekly se po celé mojí rodině a příbuzenstvu.

Toto je úplně můj první patchworkový počin. Polštářky pro maminku. Líbily se a mě tento úspěch popostrčil dál k dalšímu tvoření. Chvála je totiž hodně důležitá, a to nejen z počátku. Člověk potřebuje povzbudit.

Nakopnutá do dalšího šití jsem rozstříhala i látku, která už působila patchworkově, ovšem já chtěla čtverečky kombinovat sama... Opět obětí, pro kterou bylo šito, byla maminka. Ta mi už taktně naznačila, že má "už tooolik polštářků". Tyhle byly totiž taky dva...










Následovaly další pokusy o jakési romantické šití a prošívání při podložení přední části polštářku vatelínem, nějaké ty aplikace. Tmavě zelený polštářek je opět v držení mojí maminky, bylo mi líto ho poslat někam dál a přitom sama jsem si jej v 1+1 opravdu nechat nemohla.

Ani babičky nezůstaly zkrátka ... Oranžový dodnes zdobí sedačku jedné mojí babičce. Ty "zámecké", jak já jim říkám, zdobí pohovku druhé mojí babičce.

Ještě nesmím zapomenout na tetu. První pořádná aplikace - tulipány.