8. dubna 2013

89) Nikdy neříkejme nikdy

Když jsem před 3 roky (ano, už to budou 3 roky, v první chvíli jsem totiž myslela, že jen 2, ten čas letí i s Bellet letí) došila svoji první peněženku, doslova jsem si oddychla a zařekla se, že „už nikdy“. Takovou piplajdu a šikanu už šít nebudu. Já jsem holt na takový složitý úkony, zákruty a podobné vykutáleniny levá a lenivá. První peněženka byla „ucházející“ jen díky tomu, že jsem zvolila tmavou látku a jí odpovídající nit, která se v látce utopila. Měla jsem totiž v okraji tolik švů, že to pěkný rozhodně nebylo. Sama jsem moc nadšená nebyla, spíš zklamaná. O to víc, že to měl být dárek pro moji babičku k 63. narozeninám. Nakonec ji dostala, ovšem s tím (to jsem si řekla sama pro sebe), že jí v nejbližší době ušiju jinou, na kterou bych mohla být pyšná. Ale čas běžel, mně se do toho znovu nechtělo a babička se zdála býti spokojená. Je to holt moje babička a ona dokáže vždy povzbudit a pohladit. Jen škoda, že už jí nemůže přitakávat taky děda, od toho bych ještě naposled tak strašně moc ráda něco slyšela… Ale zpět k peněžence. Častokrát mi babička vykládala, jak její peněženku obdivují prodavačky a vyptávají se, kde ji koupila. Když jsem s ní byla nedávno v obchodě a vytáhla peněženku, viděla jsem, že sice opravdu v mimořádně dobrém stavu, bohužel však vybledlá peněženka by zasloužila odpočinek. A babička by si zasloužila peněženku novou a zrovna k 66. narozeninám, které v pátek oslavila. Proto jsem v sobotu zasedla ke stroji. Vnitřní a vnější část se mi povedla, ovšem kapsičky a harmonika … tohle letělo do koše. Dneska jsem se kousla do jazyka a vnitřek dodělala, peněženku došila. Musím říct, že sešití matracovým stehem je opravdu trochu jinej level (tu první jsem šila celu na stroji) a hlavně se tu a tam nějaká ta chybička ztratí. Peněženka vypadá mnohem lépe a řekla bych, že po 3 letech je snad vidět i nějaký šicí pokrok u mě. Mám z ní velkou radost, snad potěší i babi. Když ji totiž pochválil i ten můj se slovy „to musí být těžký ušít“, měla jsem radost dvojnásobnou. Ze slov nikdy neříkej nikdy se nyní vyloupla slova někdy určitě zase. Určitě nezůstane u peněženky č. 2. Nejhorší bylo vybrat látky, ale ty si nakonec řekly samy.

Víkend byl celkově inspirativní, v sobotu jsem se konečně zase dostala do Ikey a pokopila nějaké „potřebné nepotřebnosti“ a udělala si zase o něco víc pořádek v dílně. Tyto „dekorace“ určitě už dají tušit, v jakéže místnosti se návštěva právě nachází.
A trochu toho jara na konec.

7 komentářů:

  1. Peněženka je super, ale dostaly mě ty nitě ve sklenicích - já dávám takhle staré špulky na "odiv", ale nové nitě mě nenapadly, a vypadá to neskutečně BOŽSKY!!! A vzhledem k tomu, že příští týden se "stěhujeme" do patra a budu tam mít i pracovnu, tak mám tedy námět na přemýšlení!!!! Papa, Pai, krásné jaro!

    OdpovědětVymazat
  2. Boha jo, ty jsi fakt šikovná..já studovala oděvní školu, kde bylo šití nutností, ale tohle bych opravdu nezvládla ušít!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Juuu, penizenka je bajova, ale nejvic zasnu nad sklenicama se spulinama o:-) Tuze me to peipomina Nikass kufirek v Palcich o:-) Takhle precizne porovnane, mankote...asi bych se mela nad sebou zamyslet a nad tim svym bincem o:-) Papa a krasne jarni dny.P.

    OdpovědětVymazat
  4. Skleničky s nitěma jsou dokonalé! V případě peněženky o mně opravdu platí, že nikdy :-) Na tu bych si totiž ani netroufla!

    OdpovědětVymazat
  5. Pai, peněženka je krásná, babičce udělá určitě obrovskou radost...

    OdpovědětVymazat
  6. Peněženka je fakt krásná a ty sklenice s nitěma taky moc, hezký nápad, nestrkat je do šuplíku, ale vystavit :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za zanechání Vašeho komentáře, budu se těšit zase příště.