128) D O M A

Na takové to "být doma" jsem se vždycky moc těšila. Ale mám radši, když si vše sama naplánuju, než když něco přijde z čistého nebe, nebo mi to dokonce naplánuje někdo jiný. Ale asi si budu muset začít zvykat, že už mě nebudou řídit jen má rozhodnutí. 

Už skoro měsíc jsem doma. Letí to jako voda, i když první dny se neskutečně vlekly. Plány, "co všechno musím stihnout ušít", vzaly zatím docela za své, protože opravdu dělám jenom to, co se mi chce a kdy se mi chce. Vlastně tomu "být doma" začínám přicházet na chuť.

A o chutích můj leden 2015 vlastně je. A taky o vůních. Každý den totiž vařím, na co mám zrovna chuť, co jsem ještě nezkusila nebo neokusila. Nikdo mi neříká "tak to nemám rád", nebo "já bych radši ..." a užívám si to, i když do žaludku se mi toho začíná vměstnávat mnohem méně. Moje drahá polovička je tím samým krmena po práci (nebudu se přece zvětšovat jen já, že?) a zatím si nestěžuje. Tak si tak v klidu žijeme a žer... papáme a nabíráme sílu na obrovskou životní změnu. 

Všem příznivkyním šití se velice omlouvám, že dnešní fotky budou spíš útočit na jejich šťastně si velebící pozadíčko, které je vždy u šití nejvíce šetřeno a nejméně namáháno, ale někdy je fajn dělat i to, co "se nesmí". 

Věřím, že víc šicích fotek bude příště, nebo nejpozději přespříště, protože je musím stihnout dřív, než přiletí námi tak moc očekávaná vrána. Doufám, že ji dřív nepřiláká vůně buchet nebo dnešního obědu, co se mi zrovna vaří ... A teď už nevím, co jsem to ještě chtěla, ale asi bych měla jít mrknout na ten oběd :o), jak jinak. 

A přece jen není leden jen o jídle. Nebezpečně začínám přicházet na chuť růžové barvě a dokonce jsem spíchla i něco jen tak pro radost.