64) Jak jsem si udělala radost

Opět jsem si udělala radost. Po hodně dlouhé době něčím jiným než látkami. Jak jsem doma, hodně času z dne mi zabíralo hledání klíčů. Vždy jsem je nechala v nějaké jiné kabelce, batohu, nebo je někam položila, nebo na ně pro změnu hodila něco moje drahá polovička a klíče logicky "nebyly". On to není až takovej problém, ale když jste zamčení za brankou a zazvoní pošťačka, která dlouho nečeká (s berlema bylo celkem nemyslitelný ji zastihnout) nebo potřebuju rychle na autobus a klíče nejsou, není to nic příjemnýho.

Věděla jsem, že skříňku na klíče "budeme" (někteří) časem potřebovat. Navíc bych ráda na klíče i popisky. Nemáme jich až tolik, ale pořádek musí být. Jen jsem nemohla narazit na něco pěkného a taky cenově dostupného. Až včera se mi poštěstilo. A jsem ráda. Sice předsíň si tak krásnou skříňku zatím ani nezaslouží, ale aspoň bude krapítek zabydlenější a bude zase tak trochu víc "moje". Je až neuvěřitelné, jak si člověk zvykne a jeho DOMA je tam, kde ještě před necelým rokem nebylo a jak rychle člověk zapomene na "rodný dům", na domov, kde žil celých 27 let. Ráda se vracím domů, už jen SEM DOMŮ.